Věhlasný italský astronom a fyzik se narodil 15. února 1564 Pise v Itálii a zemřel 8. ledna 1642 v Arcetri u Florenci (opět Itálie). Do dějin astronomických se zapsal převážně tím, že v roce 1609 obrátil tehdejší technickou novinku dalekohled jako prvý k obloze.

Rodiči Galilea byli Vincenzo Galiley a Guilia Ammannati. Vincenzo byl narozen ve Florencii roku 1520 a během svého života se živil jako učitel hudby. Gulia byla narozena v Pescia a provdala se za budoucího otce Galilea v roce 1563. Rodina se rozhodla usadit na venkovském sídle nedaleko Pisy, kde se jim narodilo i jejich první dítě Galileo a kde strávil Galileo prvních osm let života a již od raného mládí zhotovoval různé hračky a zařízení.

V roce 1572 ve věku osmy let se Galileova rodina stěhuje i do Florencie a Galileo zůstává dva roky Pise pod ochranou Muzia Tedaldiho příbuzného matky. Ve věku deseti let se stěhuje za rodinou do Florencie. Když dosáhl věku pro studia je poslán do Camaldoleseho kláštera ve Vallombrose, který spravoval Dominikánský řád. Po nějakém čase Galileo odchází žít zpět do Pisy, kde na přání otce začíná studovat medicínu, kterou ale Galileo nebere vážně a věnuje se spíše studium matematiky a přírodních věd.

Na jedné bohoslužbě si Galileo všímá kývání lampy a napadne ho použít svůj puls jako stopky a měří dobu kyvů a náhodně tak přichází na to, že doba kyvu lampy není závislá na velikosti (amplitudě) kyvu, což později dokazuje i experimentálně.

Po skončení studií začal Galileo vyučovat matematiku, nejprve soukromě ve Florencii a během let 1585 - 86 měl veřejné přednášky. V roce 1586 napsal svojí první vědeckou knihu La Balancitta (The little balance - omlouvá se, ale nepodařilo se mi najít český překlad názvu), kde popisuje Archimedovu metodu hledání typické gravitace. Příští rok navštívil Řím, kde navštívil jezuitského profesora matematiky Claviuse, se kterým si po návratu z Říma korespondoval a se kterým diskutoval své názory a objevy na poli gravitace. Později působil tři roky na univerzitě v Pise, ale vzhledem k tomu, že byl nejstarším synem, měl za úkol finančně zabezpečit dvě mladší sestry a jelikož vyučování matematiky nebylo zrovna dobře placeno, začal Galileo hledat novou lukrativnější práci. Roku 1592 se tak dostává na univerzitu v Padově, kde dostává třikrát lepší plat než v Pise. Vyučovat začíná 7. prosince 1592 a bude zde působit dalších 18 let. Vyučuje studenty medicíny základům astronomie (paradoxně ti pak tyto znalosti využívají v astrologii!) a studuje zde volný pád tělesa, čímž později nechá vzniknout novému odvětví fyziky - dynamice těles. Své pokusy dokazoval tím, že házel nestejně těžké kameny ze známe šikmé věže, aby vyvrátil představu, že různě těžké předměty padají stejně rychle.

V Padově se setkává i se svojí budoucí Marií Gamba(ovou), která pocházela z Benátek, ale vzhledem k jeho stále nedobré ekonomické situaci se sní neožení. Roku 1600 se mu narodí první dcera Virginia, následuje jí dcera Livia a roku 1606 se narodí poslední jeho dítě syn Vincenzo.

Roku 1609 se Galileo poprvé dozvídá o holandském dalekohledu (konstruktérem se stává Holanďan Lippershey) od svého přítele Paola Sarpi(ho) a netrvá dlouho a Galileo začíná pracovat na svém vlastním dalekohledu za použití jeho matematických a technických znalostí a tak netrvá dlouho a konstruuje mnohem vyspělejší dalekohled ( bude nazývat perspicillum). Galileo si okamžitě uvědomil sílu tohoto objevu, jak na poli vědeckém, vojenském či komerčním pro lodě na moři. Informoval Sarpiho o novém dalekohledu a ihned zajistil prezentaci v senátu v Benátkách. Přístroj senátory okamžitě velice zaujal a vyjma slávy se dopřálo i zvýšení platu pro objevitele. Galileo pak předal práva na výrobu dalekohledu senátu (možná proto, že věděl, že dalekohled není tak zcela jeho objevem :-).

Památného roku 1609 Galileo obrátil dalekohled poprvé směrem vzhůru k noční obloze a učinil překvapivé objevy. Nalezl měsíce obíhající kolem Jupiteru (sluneční soustava v malém), pozoroval fáze Venuše, čímž získal definitivní důkaz, že skutečně obíhá kolem Slunce. Podrobně prozkoumával hory a krátery na Měsíci, hvězdy a zjistil, že Mléčná dráha je tvořená z hvězd. Jak později o něm Swerdlow napsal: "Během dvou měsíců, prosince a lednu, učinil mnohem více objevů než celý svět za celou dobu před tím!" a měli bychom připustit, že to byla svatá pravda. Své objevy Galileo publikoval v Benátkách v květnu 1610 a kniha nesla jméno Hvězdný posel (Starry Messenger) a snad ani nepřekvapí, že vzbudila hotovou senzaci. Jenže v senátu zjistili, že práva na výrobu dalekohledu jsou bezcenná a tak zmrazili výplatu pro Galilea a měsíc po publikaci knihy Galileo rezignoval na místo učitele v Padově a vrátil se vyučovat matematiku do Pisu. Ve vědeckém světě se mu však dostalo uznání a to například v roce 1611 při návštěvě Říma, kde byl pozván na slavnostní večeři s Collegio Romano a kde byl odměněn za své objevy. Stal se také členem Accademia dei Lincei (i když to byl teprve šestý člen :-).

Po návratu z Říma pokračoval Galileo ve zkoumání noční oblohy a v přesnějším pozorování čtyř měsíců Jupitera, které objevil a dal se také do počítání jejich přesnější dráhy. 25. července 1610 zamířil svůj dalekohled poprvé směrem na Saturn. Při prvním pohledu se Galileovi ukázaly tři tělesa (prostřední bylo velké a dva stejně malé po stranách). Galileo poprvé spatřil prstenec tohoto plynného obra, ale vzhledem k tomu, že jeho dalekohled nebyl zatím příliš dobrý, zdálo se, že se jedná o dva měsíce a tak Galileo zatím nevěděl, co objevil. V tomto roce také poprvé pozoroval fáze Venuše a zjstili, že se shodují s fázemi Měsíce (teda spíše, že jsou podobné), což ho dovedlo k logickému závěru, že Venuše musí obíhat kolem Slunce a nikoliv kolem Země, čímž našel důkaz pro Koperníkovu heliocentrickou soustavu. Galileo se dále zaměřil na zkoumání Slunce a černých skvrn na jeho povrchu. Během pozorování zjistil, že se skvrny nejsou staticky na jednom místě, ale že se neustále pohybují, což ho přivedlo na myšlenku, že se Slunce točí (rotuje). (O tomto objevu je zmiňováno v jeho Dopisech o slunečních skvrnách z roku 1613). Roku 1618 se začal zabývat pozorováním komet, což ho přivedlo k tomu, že se komety přibližují k Zemi a že tedy obíhají nejspíše taky kolem Slunce. Jeho množící se vědecké poznatky ho začali strhávat do nemilosti jezuitů, pro které se začal stávat nebezpečný.

A tak se záhy stalo (pomohlo k tomu i přeposlání jednoho jeho dopisu inkvizici jeho oponenty), že se Galileo dostal do nemilosti katolické církve. V roce 1616 píše dílo Letter to the Grand Duchess, kde napadá následovníky Aristotela a jeho představy vesmíru a vzkazuje v něm, že Koperníkova teorie není teorií, ale fyzikální realitou, což ale vzhledem k tomu, že Koperníkova teorie byla zakázána církví ještě více Galileovi přitížilo. Roku 1616 bylo zakázáno hlásat Koperníkovo nauku a Galileovi bylo nařízeno, aby se přestal tohoto názoru zastávat. Ke všemu se ještě přidalo chatrné zdraví Galilea a tak se Galileo rozhodl, že napíše své stěžejní dílo Dialogue (Dialog) a to v roce 1624 (bude trvat ještě šest let než svojí knihu dokončí). Galileo se pokusil v roce 1630 získat povolení z Říma na vydání knihy, což se mu ale nepodařilo a tak nakonec vydal svojí knihu v Benátkách. Kniha vyšla v únoru 1632 pod názvem Rozprava o dvou největších systémech světa (Dialogo sopra i due massimi sistemi del mondo). Kniha je psána formou dialogu mezi Salviati(em) (zastáncem Koperníkova systému) a Simplici(em) (zastánce Aristotela). Dialog je rozložen do 4 dnů. Každý den má přesnou náplň: první den řeší filozofické otázky nových názorů, druhý den se zabývá rotací Země kolem své vlastní osy, třetí den oběhem Země kolem Slunce a čtvrtý den přílivem a odlivem. Formálně se zde nevyjádřil ani pro jednu teorii, ale přinesl důkazy ve prospěch Koperníka.

Inkvizice na sebe nenechala dlouho čekat a tak krátce po vydání knihy je Galileo povolán do Říma, ale naneštěstí pro něho je až do roku 1633 churav a tak cestovat nemůže. Bylo mu uloženo vězení, které bylo kvůli jeho zdravotnímu stavu změněno na doživotní domácí vězení, které trávil později ve svém domově Arcetri nedaleko Florenci, ale až do konce života se musel smířit s tím, že koukal na přisluhovače inkvizice. Roku 1634 mu umírá dcera Virginia, která přijala jméno sestra Maria Celeste. Po smrti dcery je Galileo zdrcen a zastavuje práce na několik měsíců. Po návratu k práci začne psát dílo Discourses and mathematical demonstrations concerning the two new sciences, které vzhledem k problémům, jenž autor v Itálii má, je vzáno do tolerantního Holandska, kde je publikováno. Jednalo se o skvělou práci na poli gravitace a pádu těles a jednalo se tak o shrnutí jeho celoživotního studia této problematiky, (což vyústilo k navržení kyvadlových hodin na sklonku jeho života v roce 1640, které se po smrti otce pokusil podle plánů zkonstruovat jeho syn Vincenzo, ale neuspěl).

A tak 8. ledna roku 1642 umírá slepý a skoro hluchý Galileo Galilei, který se snad nejvíce zapsal do podvědomí svým legendárním výrokem před inkvizičním soudem "A přece se točí!", když musel pro záchranu života odvolat své učení. Podle posledního přání si přál, aby byl pochován v rodinné hrobce vedle otce, ale toto přání mu nebylo dopřáno kvůli jeho problémům s církví. 31. října 1992, 350 let po jeho smrti, papež Jan Pavel II přiznal, že církev udělala chybu a prohlásil jeho případ za uzavřený, ale nepřipustil, že kněžství neprávem odsoudilo Galilea za jeho tvrzení o rotaci Země...